Festival v neděli 28. 4. ho v 19,00 hodin v Galerii Podbrdského muzea otevře Rybův monumentální Koncert pro violoncello a orchestr z roku 1800 v podání mladého violoncellisty Eduarda Šístka (*1992).
Na programu je vedle Koncertu pro violoncello a orchestr C dur Jakuba Jana Ryby také Symfonie č. 5 B dur Franze Schuberta.
Eduarda Šístka doprovodí L'Armonia Terrena pod taktovkou Zdeňka Klaudy.
Podrobné informace o Festivalu Jakuba Jana Ryby naleznete na https://www.rybuvfestival.cz/.
Koncert pro violoncello a orchestr z roku 1800 nesoucí francouzský titul Concerto pour le Violoncello představuje s úctyhodnými 1064 takty pokrývajícími 95 stran rukopisné partitury Rybovo nejrozsáhlejší světské orchestrální dílo. Spolu s o rok mladším velkým koncertem pro housle a orchestr, který jsme mohli v Rožmitále slyšet v loňském roce, jej lze považovat za jeden z vrcholů celé Rybovy tvorby. Ze všech světských děl tu Ryba v orchestru předepisuje vůbec největší nástrojové obsazení. Na rozdíl od jednovětého koncertu houslového je klasicky třívětý. Má poněkud neúměrně dlouhou 1. větu, která by sama o sobě mohla být samostatným dílem, vždyť představuje více než polovinu jeho délky.
Dle vlastního sdělení Ryba zkomponoval v letech 1782 – 1798, tedy od svých 17 do 33 let, úctyhodných 38 koncertů! Z nich se nám do dnešních časů zachoval jediný – houslový koncert z roku 1784, přičemž bychom sem mohli zahrnout ještě nedatovaný koncert pro lesní roh. Jak pilný byl v této oblasti ve zbývajících 16 letech svého života, nevíme. I když celkový počet Rybových koncertů neznáme, můžeme si i na tak malém vzorku, jakým jsou kromě dvou zmíněných koncertů „staršího data“ dva houslové koncerty a jediný koncert violoncellový, zkomponované ve třech po sobě jdoucích letech 1799, 1800 a 1801, udělat představu o Rybově orchestrální tvorbě. Všechny mají nebývale virtuózně pojatý sólový part, aby se sólista jaksepatří ukázal, ve všech Ryba citlivě pracuje s barvami jednotlivých orchestrálních sekcí a pozoruhodně je snoubí se sólovým nástrojem.
Rybův důvěrný a hluboký vztah k houslím, jako stěžejnímu a nezastupitelnému nástroji duchovní i světské hudby, který je dle jeho vlastního vyjádření v hudbě tak potřebný, jako v lidském životě „vezdejší chléb“, se zrodil již v útlém dětství a Ryba tento nástroj, který jako dítě hýčkal a usínal s ním, nikdy nepřestal milovat. Kvůli obdivu a lásce k svému profesorovi Cassianu Hanelovi (1752 – 1820), který byl sám výborným houslistou a rád hrával kvartety, se však v době studií v Praze (1780 – 1785) naučil hrát na violoncello, a to na vskutku vysoké úrovni. Jeho jediný zachovaný koncert věnovaný tomuto nástroji je toho nejlepším dokladem. Co se stalo impulsem k jeho kompozici, nevíme, ale už samotný fakt, že se rukopisná partitura dochovala v Rybově pozůstalosti a Muzeum české hudby jej spolu s dalšími autografy získalo od rožmitálského regenschoriho Filipa Schmelzera, odkazuje k tomu, že jej Ryba nepsal na objednávku, pro finanční zisk, ale pro uspokojení z dobře odvedené kompoziční práce. Přestože byl nadměrně vytížen ve škole i na kůru, ukázal tu, jak jako skladatel dokáže pracovat s tak velkou hudební formou, s vedením sólového nástroje i bohatým nástrojovým obsazením orchestru. Violoncello se tu předvede v celém svém pozoruhodném rozsahu, v úctyhodných pěti oktávách, od nejhlubšího tónu C, kterým začíná téma 1. věty, přes svůj typický rejstřík, který z něj dělá jeden z nástrojů s nejlahodnějším zvukem, až za hranice vysoké polohy, k tónům stojícím mimo „klasický“ rozsah (až c4).
Inspirována návštěvou našeho města našla vřelý vztah k dílu violoncellista Alžběta Vlčková, v jejímž podání koncert zazněl ve světové premiéře v památném rybovském roce 2015 v Benešově. Jí patří velký dík za profesionální a citlivý přístup i za odvahu interpretovat neznámé dílo, dosud patrně téměř nehrané, které mělo za sebou jednu rozhlasovou nahrávku, na níž bylo prezentováno ve zkrácené verzi v úpravě O. Jeremiáše.
Na svou dobu nebývale náročný sólový part s mnoha pozoruhodnými technickými prvky vyžaduje opravdu zdatného a vnímavého interpreta a v neposlední řadě i zkušeného a citlivého dirigenta, který si dílo doslova zamiluje i se všemi jeho možnými nedostatky a úskalími. Po všech peripetiích, které toto dílo v posledních letech provázely, mezi nimiž neblaze vyniká nezdařená rozhlasová nahrávka z loňského roku, můžeme konstatovat, že obojí máme k dispozici. Mladý violoncellista Eduard Šístek (*1992), člen České filharmonie, a čerstvý čtyřicátník dirigent, klavírista Zdeněk Klauda (*1979), dramaturg festivalu a jeden z jeho duchovních otců, a k tomu orchestr Lʼarmonia terrena, složený z vynikajících interpretů mladší a střední generace, jsou příslibem nevšedního zážitku, který je připraven právě k zahájení 2. ročníku Festivalu Jakuba Jana Ryby. Pevně věříme, že si ho Rožmitálští nenechají ujít. V neděli 28. 4. v 19,00 hodin v Galerii Podbrdského muzea se se všemi ctiteli Rybovy hudby těšíme na shledanou.
Společnost Jakuba Jana Ryby
